Nabízíme vám zajímavý rozhovor s atletem Štěpánem Trávníčkem, který se pod vedením trenéra Alexandra...
... Matulky a po boku jiného běžce na středních tratích Jakuba Davidíka zlepšuje tak, že jeho jméno znají už i v zahraničí.
Běh je základní pohyb, ale kdy a jak jsi se dostal k atletice?
K atletice jsem se dostal přibližně v 10 letech, když jsem si vybíral nový kroužek a první na seznamu byla právě atletika, tak jsem začal běhat za DDM u nás v Tachově.
Nyní běháš za Baník Stříbro. Jak se zrodil přestup?
Moje trenérka v té době běhala právě za Baník, tak mě doporučila panu Matulkovi.
To je špičkový trenér, který připravuje i tvého parťáka Jakuba Davidíka. Cítíš progres?
Ano, opravdu velký, když si vezmu, že ještě před 3 lety byl můj největší úspěch 1. místo na mistrovství Plzeňského kraje a minulý rok jsem splnil limit na mistrovství Evropy, tak jsem rád, že jsem stále u pana Matulky.
V čem je trénink pod jeho vedením specifický, že dokáže tak dobře využít tvého potenciálu?
Asi to není jenom v trénincích, co chodím, ale spíš ve vztahu, který jsme si vybudovali.
Blíží se venkovní sezóna. Jaké máš plány a cíle na letošní léto?
Mám v plánu se pokusit zaběhnout 800 m za 1:49 a také 400 m pod 50 s.
A jak se aktuálně připravuješ? Nyní je doba soustředění.
Teď jsem zrovna už druhý měsíc v Itálii v Melagu a předpokládám, že ještě na nějaké soustředění pojedu.
Co děláte?
Teď ve vysokohorském prostředí se hlavně zaměřujeme na vytrvalost. Nabíhám tu co nejvíce kilometrů a nějaká rychlost jde stranou. Je to tu hodně izolované, takže se moc nemusím bát o zdraví. Po návratu do Čech se začnu věnovat zase rychlosti. Doufám že se mi po tolika týdnech dvoufázových tréninků bude na závodech dařit.
Jak se dá kombinovat atletika na tvé úrovni a škola? Předpokládám že teď na soustředění je distanční výuka spíš výhodou, je to tak?
Právě díky distanční výuce můžu být tak dlouho na soustředění, ale samozřejmě v normálním režimu tréninky až odpoledne a soustředění přes prázdniny.
Jak ti ve škole vycházejí vstříc?
Ve škole žádný speciální přístup nemám. Na soustředění se musím domlouvat s ředitelkou, a když musím na závody, tak omluvenka a všechnu látku se musím doučit. Naštěstí většina učitelů mi vychází vstříc a dává mi trochu času na doučení.
Máš ještě čas na nějaké jiné zájmy než atletiku a školu?
Koníčky, no, na ty moc času nemám... Teď většinu času trávím za počítačem, hraju s kamarády hry nebo koukám na anime. V létě zase začnu zálesačit, ale taky rád čtu nebo si jdu zajezdit na kole. Když se naskytne příležitost, tak jdu pomoct babičce na zahradu... ale stejně většinu času trávím tréninkem nebo přípravou na něj.
Zpátky k atletice... Kdy jsi poznal, že běháš rychle? Byl jsi už jako malý kluk ve školce nejrychlejší?
Všímat jsem si toho začal až na základní škole. Když jsem začal trénovat, byl jsem hrozně šťastnej, že jsem byl nejrychlejší z celé školy. Tak nějak v té době jsem začal běhat všude, kam jsem jen mohl: do školy, ze školy, odnést taťkovi něco do práce, ..., a to mi zůstalo do teď.
Atletika je ryze individuální sport. Nechtěl ti někdy kolektiv?
Kolektiv mi nikdy moc nechyběl, já jsem rád sám a vyhovuje mi to, nemusím se na nikoho ohlížet a trénink si můžu jít, kdy se mi chce.
Každopádně asi jsou lidé, kteří ti pomáhají v kariéře... Chtěl bys někomu konkrétnímu poděkovat?
Hlavně rodičům, že mě podporují jak finančně, tak i psychicky, trenérovi, že to se mnou vydrží, a klukům, kteří se mnou trénují, když přijedu do Stříbra na trénink, a taky Kubovi (Davidíkovi), který je takový můj vrchol, ke kterému se chci co nejvíce přiblížit.