Hvězda ženské cyklistiky z Přeštic Kristýna Burlová prožila zatím dost neuvěřitelnou sezonu...
Jestliže se sportovcům opakuje, že nejdůležitější je se nevzdávat, tak je přímo ukázkovým příkladem.
Začalo to karanténou na začátku jara. Jak těžké bylo ji zvládnout?
Rozhodně jsem to nejdříve čekala horší, než to vlastně bylo. Akorát těch prvních 14 dní, co jsem měla povinnou karanténu po návratu ze soustředění, bylo spíš psychicky náročných, protože sedět každý den doma na trenažéru, tak to jsem se musela hodně přemlouvat (smích). Ale zvládla jsem to, myslím, docela dobře.
Následně naštěstí hygienická opatření trochu povolila. Nastalo poměrně dost dlouhé období bez závodů. Byl nějaký cíl, za kterým jsi šla?
To pro mě bylo asi úplně nejtěžší, jelikož jsem opravdu hodně závodní typ, takže jen trénovat bez vidiny nějakého reálného cíle bylo fakt hrozný. Sezona nám začala až někdy na začátku června, do té doby jsme jen trénovali a čekali, až budeme moct závodit.
Ale připravila jsi se opravdu kvalitně, začala jsi sbírat jeden úspěch za druhým. Mimochodem kolikanásobná už jsi mistryně ČR celkem za svoji kariéru?
Naštěstí jo, popravdě jsem se toho startu i trochu bála, jak jsem nevěděla, jak na tom budu, jak na tom budou ostatní a tak. Letos mám myslím sedm titulů, ale kdybych to měla spočítat za celou kariéru… to by bylo asi na hodně dlouho, no pokusím se to v průběhu spočítat, teď fakt nevím (smích).
Účasti na mistrovství Evropy spočítáme asi snadněji, bylo myslím druhé a přineslo hezké 8. místo. Jaký to byl závod?
Ano, silniční mistrovství Evropy to bylo druhé. Ten závod byl opravdu těžký, sice 68 km se tak těžké nezdají, ale na tom okruhu byly dva těžké kopce a jelo se pět okruhů. Ale já si ten závod tak moc užila, že bych ho klidně jela znovu. 8. místo je super, jenže když nad tím zpětně přemýšlím, co jsem mohla udělat jinak, tak už mi to tak dobrý nepřijde (smích), protože jsem asi dva km do cíle byla v úniku ještě s jednou Švýcarkou, odjely jsme v posledním stoupání. Cíl byl ale z kopce a tam nás silné týmy dojely. Na druhou stranu jsem byla v závodě jediná Češka, takže o to těžší bylo se prosadit.
Že umíš jezdit skvěle sama, jsi následně potvrdila i skvělým juniorským českým rekordem ve stíhačce na 20 km. Výkon to byl tak mimořádný, že se o něm bavili i experti v přímém přenosu Tour de France. Bylo to hodně těžké, nebo prostě forma byla tak skvělá?
Dost jsem se toho bála, přeci jen je to 130 kol, takže je to také hodně o psychice. Ale ve skutečnosti to tak hrozné vůbec nebylo. Bylo to docela dlouhé, to ano. Ale mně se jelo dobře. Měla jsem jen jednu menší krizi někdy okolo 50 kol do cíle. Časy jsem přesto jezdila více méně v 8 desetinách vteřiny stále stejné. Takže těžké, ale forma byla (smích).
Bohužel tato sezona pro tebe není jen o titulech a rekordech. I když jsi stále samý úsměv, tak nyní to tak radostné není. Co se stalo v sobotu?
Měli jsme na tréninku menší nehodu, naštěstí nic zlomeného nemám, nicméně léčba pohmožděného ramene bude trvat docela dlouho, a přitom bych se měla připravovat na mistrovství Evropy na dráze, takže se pokusím léčbu z šesti týdnů zvládnout za dva… a i tak asi forma nebude nic moc.
Poslední dobou je slyšet o kampani 1,5 m, což je bezpečný prostor pro objetí cyklisty při předjíždění. Je tvá nehoda také důkazem, že u nás je na kole na silnicích nebezpečno?
Kampaň 1,5 m je určitě super. Bohužel stejně se najdou jedinci, kteří jezdí agresivně, vybržďují a jinak ohrožují ostatní. Proto bych chtěla apelovat na všechny a poprosit o shovívavost, neboť i cyklisté jsou součástí silničního provozu, chápu, že jako tým někdy někoho můžeme drobně zdržet, obzvlášť když s námi jede doprovodné vozidlo, ale určitě to není nic takového, co by mělo vést k reakci ohrožující život.